Jak Process Communication Model© vysvětluje chování Andreje Babiše

Na chování některých politiků v době před volbami nebo těsně po nich mohou existovat různé názory. V následujícím textu se pokouším vysvětlit chování pana Andreje Babiše prostřednictvím komunikačního modelu Process Communication Model© (PCM). Nejde mi o dehonestaci tohoto politika a úspěšného podnikatele, ale o zasazení viditelných projevů jeho chování do teoretického rámce PCM. PCM kombinuje transakčně-analytický přístup s vědeckým postupy pana Taibi Kahlera a jejich společensko-psychologickým využitím z rukou jeho následovníků (G. Collignon, J. Parr a další).

Podle tohoto modelu patří pan Babiš mezi osoby, jejichž osobnostní bázi (jakýsi základ jejich osobnosti) tvoří tzv. Promotér. Mimo osobnostní typ Promotéra popisuje velmi výstižně T. Kahler také tzv. Logika, Perzistera, Imaginera, Harmonizera a Rebela. Každý z nás má v sobě různou měrou tyto osobnostní typy zastoupeny, ale pro Babiše je typické, že jeho báze je Promotér. Tato báze tedy nejvíce ovlivňuje jeho chování.  Co to prakticky znamená? Mnoho věcí:

·         Tito lidé vnímají svět kolem sebe prostřednictvím „akce“. Je pro ně přirozené se do věcí pouštět střemhlav a bez zdlouhavého dohadování. Babišova známá snaha o to omezit „blábolení“ a „žvanění“ ve sněmovně není tedy jen dobrým marketingovým tahem, ale je mu opravdu vlastní, proto také působí autenticky jakýkoliv jeho projev, který tuto snahu vysvětluje.

Promotér nevydrží o věcech dlouho diskutovat, potřebuje viditelnou akci,  potřebuje, aby se „věci děly“. Tento projev má samozřejmě své výhody (ono to žvanění je někdy opravdu k nevydržení), ale i zjevné nevýhody, protože parlamentní demokracie je na výměně názorů před finálním rozhodnutím tak nějak založena

·         Mezi silné stránky Promotéra obvykle patří schopnost se přizpůsobit měnící se situaci, schopnost okouzlit okolí a také to, že dokáže být velmi přesvědčivý. Nikoliv příliš překvapivě jde o vlastnosti, které jsou typické pro řadu dobrých obchodníků. Můžeme si o Andreji Babišovi myslet co chceme, ale jeho obchodní schopnosti jsou zjevné. To, čeho v businessu dosáhl, je mj. také výsledkem jeho značné přizpůsobivosti, přesvědčivosti a šarmu.

Tento šarm samozřejmě nevidí ten, komuž se svírá ruka v pěst jenom při zaslechnutí jména Babiš, ale všichni ostatní (zejména jeho voliči) vám jeho charisma potvrdí. Zmíněná přizpůsobivost s sebou nese také zajímavé posuny v názorovosti. Zatímco před 30 měsíci by pan Babiš rád nabídl práci desetitisícům syrských uprchlíků, tak loni by již nepřijal ani jednoho. Zatímco při nástupu do své funkce neměl slovo pochopení pro jakýkoliv náznak zneužití moci či  trestného činu u politiků, dnes se hravě přenáší přes vlastní obvinění z dotačního podvodu. Promotér se obvykle velmi rychle přizpůsobuje měnícím se podmínkám.

·         Nejsilnější součástí osobnosti Promotéra je tzv. Direktor, tedy ta část osobnosti, která nás nutí dávat pokyny a příkazy svému okolí. Tato část je u pana Babiše mnohdy natolik silná, že inhibuje schopnost některých jeho spolupracovníků myslet si něco jiného, natož to říci nahlas.

·         S tím také souvisí preferovaný komunikační kanál, kterýmžto je v případě Promotéra kanál direktivní. V této souvislosti je mimochodem velmi zajímavé, jak málo používá pan Andrej Babiš ostatní komunikační kanály: Emotivní, Starostlivý, Dotazující. Ani vám nemusím vysvětlovat podrobně jejich význam, abyste pochopili, že z těchto kanálu snad jen dotazující má svoje místo i ve slovníku pana Babiše. Ale to jedině v tom smyslu, pokud si „direktivně“ rozhodne, na co je možné se ho ptát a na co nikoliv. To vysvětluje , jak málo s ním svedou někteří další politici, či političtí komentátoři. Dotazující komunikační kanál jim pochopitelně nefunguje, protože ho Andrej Babiš mnohdy ani nevnímá (nemůže tudíž reagovat a obvykle odpovídá na něco jiného, než je tázán). Pokud by se do mluvy jeho diskusních oponentů vloudil sem tam nějaký ten příkaz nebo pokyn podpořený určitým benefitem, pan Babiš by určitě byl více „řiditelný“. Je to vlastně jednoduché. Místo prosté otázky: „Na koho jste převedl své akcie?“ by stálo za to formulovat dotaz takto: „Vysvětlete svým voličům, na koho jste převedl své akcie“ nebo „Aby to bylo pochopitelné všem, prozraďte nám, jak jste postupoval v případě…“. Už jen tato drobná změna může způsobit poměrně odlišnou reakci Promotéra a vést k více fakticky sdílnému postoji u pana Babiše

To nejzajímavější, co ale odhaluje koncept PCM, se odehrává v oblasti stresu. PCM dokáže velmi přesně predikovat, jaké bude chování člověka v momentě, kdy čelí stresu. Dokáže totiž popsat tzv. stresovou sekvenci každého osobnostního typu. Chování pod vlivem stresu pak popisuje ve třech stupních intenzity. První stupeň zažívá každý z nás několikrát (padesátkrát, stokrát) za den a představuje obvykle několikasekundovou reakci na stresový podnět. Druhý stupeň je již déle-dobé chování, které je viditelné v případě, že čelíme déle trvajícímu stresu nebo opakovaným atakům stresu. No a do třetího stupně se propadáme pouze výjimečně, protože jde o projev zoufalství.

Do stresu se dostáváme všichni zejména tím, že nemáme dostatečně naplněné naše psychologické potřeby. V případě Promotéra je hlavní potřebou „incident“, tedy jakási touha neustále něco zažívat, prožívat vzrušení, dostávat se situací, kdy se něco děje. Promotér potřebuje  incident jako potravu pro svou zážitku-chtivou duši! Když nemá své psychologické potřeby naplněny, tak přichází zejména druhý a třetí stupeň stresu. Ke spuštění prvního stačí například to, když použijete na druhou sobou nevhodný komunikační kanál, tedy pokud se třeba Andreje Babiše „nevhodně“ ptáte nebo když projevíte starost o jeho osobu. Pojďme se tedy podívat na možné stresové projevy.

1. stupeň stresu:

V případě Pormotéra je první stupeň popsán vyjádřením „Musíš být silný“ namířeným na jeho partnera(y) v diskusi (vztahu). Promotér, který čelí stresu v prvním stupni, se přestane starat o lidi ve svém okolí, očekává, že se o sebe postarají sami. Např. manažer přehazuje rychle svou zodpovědnost na své podřízené, obchodník si nedělá starosti s tím, jakým způsobem jeho chování dopadá na ty, s nimiž právě uzavřel dohodu. I proto je panu Babišovi jedno, jak si s jeho postojem a chováním poradí ostatní v jeho okolí. A to se týká i těch, se kterými podnikal. A mělo by to varovat ty, s nimiž se chystá na „společnou cestu“ v obchodu i politice. Představitelé politických stran, se kterými Babiš spoluvládl v uplynulém období, mi nebudou tuto teorii asi vyvracet. A zdá se, že si toho jsou vědomi všichni ti, kdož s nim do vlády nechtějí vstoupit nyní… Řešením by mohlo být nevytvářet stresové situace pro Andreje. Ale zkuste to zvládnout s někým, kdo vám svými akcemi připravuje neustálá překvapení!? A navíc, výzvy, vzrušení, incidenty, do kterých se Andrej Babiš dostává, jsou jím přímo vyhledávány, nutně je potřebuje ke své existenci.

2. stupeň stresu

Ve druhém stupni je pro Promotéra typické, že manipuluje a vyvolává spory. Promotér dokáže naprosto ignorovat pravidla a/nebo je porušovat. To ostatně dává vysvětlení k tomu, proč určité chování Andreje Babiše, kdy porušuje předchozí dohody s partnery v obchodě i politice, je výsledkem stresu. Ano, je to tak: Ne všechno, co Babiš činí, dělá s vědomím, že chce ublížit. Naopak, je to projev stresu a jako takový nebývá tento projev kontrolovaný. Tudíž vyzývám jeho kolegy, partnery, společníky, klienty, aby si nebrali některé Babišovy reakce osobně, vlastně za ně ani nemůže.

3. stupeň stresu

Ve třetím stupni stresu nemá pro Promotera smysl se s ostatními vůbec bavit. Opouští je, protože  to nezvládají, nejsou dostatečně flexibilní, nemají na to. Nestojí mu za to, aby s nimi jednal: „Ať si poradí sami, nemá smysl jim věnovat svůj čas“. Až nápadně blízký je tento postoj tomu, co se děje nyní, kdy pan Babiš rezignoval na další vyjednávání  s představiteli politických stran o sestavení většinové vlády, protože „to k ničemu nevede“… Nejde tedy o připravený chladný kalkul, o kterém hovoří někteří komentátoři či političtí oponenti. Pan Babiš by klidně vládl v koalici, ale jedině za předpokladu, že by mohl vládnout autokraticky, rozhodovat sám o prioritách různých ministerstev. Protože mu to ostatní umožnit nechtějí a protože je z dosavadního průběhu vyjednávání ve stresu a protože opravdu vládnout chce, tak se prostě velmi rychle zařídí po svém a ostatní lidi z jeho pohledu ponechává svému osudu…

Z druhého a třetího stupně stresu ho dostane jedině a právě možnost incidentu, silně vzrušujícího zážitku. Tím samozřejmě může být ono vládnutí a rozhodování o osudu tak velkého podniku, jakým je Česká republika. Až ho tento „incident“ dostatečně psychicky naplní, tak bude ochoten přemýšlet o nějakém jiném. PCM dokáže velmi dobře předpovědět, jak bude vládnutí pana Andreje Babiše vypadat. Pro člověka s bází Promotér je příznačné, že si bude vytvářet tyto incidenty, situace, které budou velmi vzrušující a pro Babiše „nabíjející“. Běžně bude porušovat různá pravidla a dohody s odůvodněním, že je to „výhodné pro Českou republiku“. Bude se pouštět i do nejistých a riskantních podniků, protože později, když dojde k naplnění rizikového potenciálu, dokáže manipulovat okolím do té míry, aby vina nepadla na jeho hlavu. Naopak v případě úspěchu těchto projektů bude schopen svou komunikaci a přizpůsobit a výborně prodávat svoje zásluhy a koneckonců i zásluhy druhých jakožto zásluhy své.

Co PCM bohužel nedokáže, je předpovídat, jak dlouho mu tahle „hračka“ postačí k uspokojení jeho potřeb. Rozhodně to bude do momentu, dokud to (z jeho pohled)  nebude nuda. Takže nudu opravdu nečekejme.

-hgl-