Zneužitá svědomitost a loajalita aneb PCM pomáhá pochopit chování vlastní i druhých

Autor: Hynek Glos

Rozhodl jsem využít Process Communication Model (PCM) a podívat se možná poněkud nečekaně, ale o to horlivěji na osobu předsedy KSČM pana Vojtěcha Filipa, který v nedávné době nejprve obvinil z „protičeského“ hlasování v evropském parlamentu sociálně demokratického kandidáta na post ministra zahraničních věcí, pana Pocheho, aniž by si ověřil pravdivost použité informace. Následně nedokázal přiznat zjevnou chybu  svého postupu.

Je osudovou hříčkou, že v České republice je v poslední době nejvíce slyšet o straně, která zaznamenala takový propad ve volbách do poslanecké sněmovny, že už to vypadalo na její konec. Místo toho jsme svědky vzestupu vlivu KSČM na naše životy a jakési „reinkarnace“ osoby Vojtěcha Filipa, který byl po volbách „zralý na odstřel“

Zajímavý je jeho osobnostní profil. Podle projevu a použitých slov pana Filipa zcela zjevné, že tzv. bází, nebo-li základním osobnostním typem tohoto člověka je Perzister. Dokazují to typická slova a slovní spojení, která používá v rozhovorech s médii (Aktuálně.cz, Právo).  „….tak přece musím od začátku trvat na tom, aby tam nebyli lidé s takovým škraloupem“ nebo „Když mi řekl, že to nikdy neřekl, tak mě to uráží“ (pozn. autora, kterou si nemůže odpustit: „ a mě uráží, že řekl to, co řekl, že nikdy neřekl!) , popř. z jeho dřívějších rozhovorů pro media: „vlastníkem podniků je stát a ten musí dokázat…“. Pozn. Připomínám, že PCM nesleduje tolik, CO daná osoba říká, ale snaží se rozklíčovat JAK to říká. Dalším typickým příkladem Perzisterovým vyjádření je Filipova dřívější reakce na potenciální rozdělení společnosti ČEZ: „Jsem přesvědčený, že pokud chceme provést transformaci, což není rozdělení, tak musí směřovat k tomu, že z ní ČEZ vyjde posílen“ Pro Perzistera je typická „názorová orientace“, prostřednictvím názorů vnímá svět kolem sebe. Tím, že si názor vytvoří, tak ho obvykle začne považovat za důležitý. Jeho hodnotou, kterou uznává je „hodnota“.

Hodnot, kterým věří, je plně oddán. Možná je tady zajímavá obsahová zmínka, protože u komunisty by se předpokládalo, že touto hodnotou budou ideály rovnosti, bratrství a shodných příležitostí, ale v případě pana Filipa tomu tak není. Ani uprchlíky, ani některé konkurenční politiky, ani například některé sportovce zjevně nepovažuje za sobě rovné vzhledem k volbě označení těchto osob, kdy nešetří nařčením a urážkami. Hodnotu pana Filipa je spíše politická kariéra, postavení a prospěch. V poslanecké sněmovně je nepřetržitě od roku 1996! Po většinu času je navíc místopředsedou  tohoto zastupitelského orgánu.

Ale zpět ke komunikačnímu procesu (aneb PCM). Perzister má řadu silných, pozorovatelných stránek, například je velmi loajální k organizaci, rodině apod., navíc je velice svědomitý. Pan Vojtěch Filip byl komunistickým agentem StB už od 80.let, kdy vstoupil do KSČ. Mdezi komunisty setrval i po změně režimu, zjevně si vědom toho, že byť bolestivě, ale jistojistě, se mu politická kariéra podaří právě a pouze ve straně komunistické. Škoda , že se jeho oddanost neprojevuje také vůči občanům české republiky, ale pouze a jen směrem ke KSČ(M). Perzister je navíc pozorný k detailům, což bývá zhusta prospěšná vlastnost, ovšem práskačem státní bezpečnosti využívána poněkud kontroverzně. Ačkoliv věřím, že zmíněná organizace si myslela, že je tato jeho silná stránka využívána pozitivně. Tato charakteristika se ovšem projevuje i dnes, takže v řadě jeho rozhovorů můžete sledovat vysvětlení i prvků, které de facto nic neznamenají, ale pro Filipa jsou znakem jeho vlastní přesvědčivosti.

Každý osobnostní typ má své výhody i nevýhody. Obvykle velmi vypovídající bývá jednání ve stresové situaci. U Perzistera v prvním stupni stresu se spustí tzv. „driver“ v podobě vnitřního přístupu k okolním lidem „Musíš být dokonalý“. Perzister o sobě nepochybuje, ale partner v komunikaci (má-li v očích Perzistera mít hodnotu), musí být dokonalý! Prakticky se to projevuje tím, že v počínajícím stresu začne bezděčně klást otázky  „jakoby z pohledu experta“. Na výtku redaktora Aktuálně.cz, že šířil dezinformaci nepřišlo ani Filipovo překvapení, ani zaváhání, ani uvědomění si situace, ale okamžitá protiotázka: „ A proč bych toto neříkal“ , jakoby se v duchu domáhal redaktorovy dokonalosti ve stylu “snad chápete, že to bylo v této situaci nutné!“ a později si dovolil i oponovat stylem „No a co?“, aby (jsa pod stále větším tlakem redaktora) přešel do otevřeného protiútoku: „Fakt nemám čas, já jsem s vámi strávil 20 minut a potřebuji pracovat, jestli tomu nerozumíte. Mou prací není se bavit s novinářem. To nemyslíte vážně“. Tento projev už není ničím jiným než druhým stupněm stresu, který se projevuje nasazením si masky útočníka a tedy otevřeným protiútokem. Dokonce dochází i k jakémusi vnucování vlastních názorů, takže uslyšíte i „ Nechte ty věci, které jsou. Vy vytváříte mediální obraz, já si vytvářím obraz o tom člověku ze svých vlastních informací. Panu Pochemu jsem řekl, jaké mám výhrady. Mě štve, na rovinu řečeno, že on není schopen sebereflexe. To mě fakt štve“, aby později své rozhořčení názorově velmi jednoznačně dotvrdil „Pan Poche by měl zvážit, jestli je mu milejší jeho vlastní kariéra, nebo je mu milejší to, co odhlasovala sociální demokracie v referendu, tedy že vstoupí do vlády. Tam jde o to, jestli mu záleží na sobě, nebo na straně, jejímž je členem a která mu dala možnosti, včetně toho, že je v Evropském parlamentu“ . Všimněte si, jak se pod vlivem stresu obrací k hodnotám, které sám vyznává! Pan Poche by měl být vděčný, že je v Evrospkém parlamentu, že má kariéru, protože „Kariéra je Hodnota!“, které by si měl vážit. Kdyby to nebylo k breku, tak je úsměvné, co na sebe někteří politici bezděčně prozrazují 😊

V této fázi redaktor ubral na razanci svých otázek a umožnil tak Vojtěchu Filipovi vrátit se do poněkud méně útočné komunikace. Pro nás a redaktora to byla „velká klika“, protože třetím stupněm stresu Perzistera je opouštění. Opouští ostatní, protože „nejsou zodpovědní a svědomití“, což by ve Filipově případě znamenalo, že novinář neuznává jeho pravdu! Ačkoliv v případě pana Filipa by mi vůbec nevadilo, kdyby například opustil politiku a nebo i nás všechny…

Znám spoustu lidí, kolegů, klientů, kteří mají také bázi Perzistera. Pokud jsou jejich hodnotami například čestnost, slušnost, ochota pomoci…, tak jde o skvělé příklady oddanosti ideálům, který dělají náš svět hezčí. A když jim to svět vrací doplněním pro ně typické psychologické potřeby, totiž uznáním názorů a oceněním práce, tak bych právě tyto lidi chtěl mít po boku, když je mi nejhůř… V případě pana Vojtěcha Filipa ale doplňovat psychologické potřeby moc nejde, protože co chcete uznat názoru: „Jako příklad uvádím Radu České televize a Českého rozhlasu, kde se zakázalo, aby tam byly politické strany. To považuji za zcela mimoústavní řešení. Jestli je tu velká kritika zejména od soukromých médií vůči České televizi, nevidím žádný důvod, proč by politické strany neměly mít právo do rad kandidovat“? Snad , při troše dobré vůle, by šlo uznat odvahu, s jakou pronáší tato nesmyslná slova.

Nu možná je pro nás občany zatím ještě stále svobodné České republiky lepší mít vystresovaného komunistu Filipa než mít uspokojeného komunistického premiéra….

 

Pozn. Autor článku si je vědom určité nadsázky a také svého nikoliv apolitického vnímání skutečnosti. Za svým názorem si však tvrdě stojí😊

 

21.6. 2018 v Jablonci nad Nisou

Hynek Glos

0 komentárov

Zanechajte komentár

Chcete sa pripojiť k diskusii?
Neváhajte prispieť!

Pridaj komentár

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.